Tatínkovi se začala motat hlava, při chůzi ztrácel koordinaci, ruka se mu kroutila sama od sebe. Byl hospitalizován v pardubické nemocnici na neurologii s příznaky mtvice. Podstoupil různá vyšetření, magnetickou rezonanci, CT mozku, ultrazvuk, tepen atd. Neukázalo se však nic.

Z neurologického hlediska byl v pořádku a byl propuštěn domů. Jelikož si stále stěžoval na obrovské motání hlavy, byla mu doporučena závraťová poradna. Jenže jeho stav se každým dnem zhoršoval. Přestával ovládat pravou část těla, zapomínal, začaly změny osobnosti, poruchy chování, demence, plačtivost, halucinace, záchvaty křiku a strachu.
Když jsme viděli tatínka ve zhoršujícím se stavu a nemohli jsem mu nijak pomoci, pro naší celou rodinu to bylo období beznaděje a zoufalství. Přitom jsme ho pořád viděli jako silného chlapa plného života, který rád cestuje karavanem s vnoučaty, hraje v kapele, má rád práci řidiče. Nejradši měl noční směny, kdy byl na silnicích klid a poslouchal si rádio.

Odvezli jsme ho do nemocnice, domů nám ho vrátili s neurolem. V pondělí 31. října minulého roku jsme ho opět s jeho zhoršujícím stavem odvezli do
nemocnice. Začalo další kolečko vyšetřování, byla mu opět provedena magnetická rezonance, CT na které opět nebylo nic vidět. Podstoupil lumbální punkci z mozkomíšního moku, kde zjistili zvýšenou hladinu prionu. Je to bílkovina a pokud se dostane do mozku, začne se v něm šířit jako virus. Nemoc se šíří v mozku, což vede k rozpadu osobnosti. Nemocný není schopen se hýbat, mozek se mění v nefunkční houbu. Tatínkův stav se rapidně zhoršoval. Nemoc nabírala rychlý progres. Ze dne na den přestával mluvit, přijímat potravu, ovládat tělo. Jen ležel a měl otevřené oči.

Následoval převoz do hospicu v Chrudimi.  Bylo to pro nás neuvěřitelné andělské místo, kde jsme mohli s  tatínkem strávit posledních našich pár dní.  I když už nás moc nevnímal, tak jsme mu pouštěli jeho nejoblíbenější rádio, vyprávěli příběhy a snažili se mu to co nejlépe zpříjemnit. 22. listopadu nám zavolali, že se blíží konec, ať přijedeme. Byli jsme s ním do posledního dechu. Celý proces od vypuknutí trvá pár měsíců a je vždy smrtelný. U tatínka to bylo jen pouhých čtyřicet tři dnů. Na toto onemocněni není dosud žádná léčba, která by chorobu zpomalila.

Byl rád obklopen rodinou a blízkými přáteli. Radoval se z vnoučat Nicolky a Adámka. Do té doby byl tatínek bezmála dvaadvacet let řidičem České pošty a krátce u firmy ASTRA TRANS. Od malička se věnoval sportu. Jeho velkým koníčkem byla country hudba, cestování a zahrádka. V country kapele Parťáci rozdával radost všem, srdcem i úsměvem. Jeho duše se stala pro nás hvězdou na nebi, která nás bude chránit a rozdávat radost.