NARODIL SE JAKO ZDRAVÉ MIMINKO
Ahoj, jmenuji se Jaroušek a pozoruji svět už 7 let. Ač byl porod pro maminku moc těžký a vytáhli na mě kleště, narodil jsem se jako zdravé miminko. Během dvou let jsem už říkal spoustu slov, učil se novým dovednostem a každým dnem objevoval krásy života. Vmžiku jsem však poznal, jak krutý umí být. Vše, co jsem se do té doby naučil, jsem ztratil. Neznal jsem své jméno, neuměl přimět ručičky, aby udržely hračku, nedokázal jsem obejmout svou maminku. Po mých třetích narozeninách a kolečku různých vyšetření si maminka s tatínkem vyslechli konečný verdikt. Byl mi diagnostikován atypický autismus.
ŽIVOT VZHŮRU NOHAMA
Novému životu s těžkým autismem jsem se neučil jen já, ale hlavně moji rodiče, kteří kvůli mé péči obětovali práci. Maminka pracovala z domova a tatínek měl zkrácený poloviční úvazek a stala se z něj chůva, protože jsem nastoupil do školky a nemohl jsem být sám. Zvládal to statečně, ale později ho vysvobodil můj nový asistent. Abych nebyl pozadu a pral se s osudem, navštěvoval jsem logopedii a absolvoval různá cvičení a víkendové pobyty.
MALÝ VELKÝ HRDINA
Nejtěžší období, které trvalo do mých pěti let, je snad za námi a já dělám pokroky. Umím si sám říct, co chci a potřebuji a dokonce si povídám s mými vrstevníky. Každý den je nový a každý beru jako výzvu být o kousek blíž normálnímu životu. Naštěstí mi byla dopřána kupa humoru, dobré nálady a optimismu, to motivuje smát se i mé rodiče v těžkých chvílích. Nejvíce radosti mi dělá, když dokážu rozesmát nejen je, ale i děti kolem sebe. Díky své bojovnosti jsem se naučil lyžovat, skákat na trampolíně a věřím, že jednou pokořím ta malá ostudná kolečka na kole a podrandím na něm sám jako ostatní děti. I když mi bylo několik vlastností a dovedností odebráno, mám velikou zálibu v mapách a dokážu najít všechna vlaková nádraží, na která se pak jezdím moc rád a často dívat. Fascinují mě těžké stroje a jejich funkce. Schválně, umíte vyjmenovat všechny stanice z Jablonného v Podještědí až do Liberce? Já jo. 
Jelikož už jsem velký chlapák, nastoupil jsem v září do 1. třídy. A i přes můj handicap ohledně narušené schopnosti začleňování se do skupin a sociální komunikace, jsem hezky zapadl do kolektivu a vždy se na všechny moc těším. Život beru takový, jaký mi byl nachystán a chci v něm dělat radost hlavně rodičům, kteří mě na mé velké cestě, ať už vede kamkoliv, plně podporují. Děkuji, že mě berete takového, jaký jsem. Jaroušek
